Porcelán/experimentální glazura/technický porcelán
Po návratu z Japonska jsem se znovu vrátil k tvarosloví, které mě provází už řadu let. Objevovalo se v různých obdobích mé předešlé tvorby, pokaždé po delších cestách po východní Asii. Každý návrat měl jinou chuť i rytmus. Tentokrát jsem nechtěl navazovat, ale začít znovu – tišeji, s klidem, který jsem si přivezl.
Tvar působí klidně, jako by si pamatoval dotek ruky. Je prostý, a přesto v něm něco zůstává. Působí jako malý domácí společník – tichý, a přesto přítomný. V této nové podobě jsem ale chtěl, aby byl i nositelem štěstí – tak jako obdobně tvarovaná japonská tykev hyōtan, která chrání dům, přináší rovnováhu a připomíná, že síla může být nenápadná.
Soška „tykvička“ je z porcelánu pokryta experimentální krystalickou glazurou, o jejíž vývoj se zajímám už delší čas. Tyto glazury mají svůj vlastní život – stékají, krystalizují, někdy se vzpírají pravidlům. Vyžadují trpělivost a technickou přesnost, ale také prostor pro náhodu, která je jejich podstatou. Jako kontrast jsem proto zvolil sokl z technického porcelánu – nejen jako oporu, ale i jako pevný protipól, který dává vyniknout měkkosti tvaru.
Když se na objekt podíváte z dálky, působí klidně a prostě. Ale zblízka se otevře jiný svět – v lesku glazury se ukážou drobné krystaly, které vznikly jen díky přesnému okamžiku teploty, času a hlavně štěstí. Krása je tu v detailu, ne v gestu.
Myslím, že právě to hledám – rovnováhu mezi náhodou a záměrem, mezi technikou a pocitem, mezi světem venku a vnitřním tichem. Každý si může do názvu dosadit své vlastní slovo. Pro mě je to štěstí. Pro jiného to může být síla, láska nebo prostě jen klid, který zůstává.
